Harry se zakuckal přičemž jeho tváře hořely jako rozžhavené uhlíky „T-ty cože?“. Draco začal naříkat. Nebyla to přece jeho chyba, že ten pitomej Potter byl stále středem jeho pozornosti. Natolik ho rozptyloval a jednoduše se do něj zamiloval díky jeho neupraveným černým vlasům a pokřiveným úšklebkem kdykoliv kolem něj prošel.
Byla to definitivně Potterova chyba, že se mu
líbil a přinutil ho říct to, v tak nevhodné situaci.
Malfoyovo
mumlání bylo čím dál naléhavější „Myslím... že tě
miluji. Možná. Je to těžké.. já... možná jsem šťastný a
tohle je jen nějaká divná verze rivality mezi námi, kdy na tebe
nemůžu přestat myslet. Vlastně... protože ty mě zřejmě
nenávidíš a předpokládáš, že já nenávidím tebe“
Harry
stál jako opařený a zmateně na něj vyvaloval oči. Uvědomoval
si však, že to co Malfoy popsal... zní přesně jako on.
Byl
zamilovaný do Malfoye?
Ta myšlenka ho udeřila více než pytel
cihel ve střevech. Jeho úhlavní nepřítel, člověk který ho
obral o tolik času, ten o kterém
přemýšlel až moc často a ten který ho neustále naváděl
k souboji, kdy miloval ten oheň v Dracově pohledu, který patřil
jen jemu.
Dobrá.. tedy, Malfoy na něj upřeně hleděl. Ale namísto
toho aby jeho pohled planul ohněm, teď jeho šedé oči přetékali
nejitotou. Harry si hlasitě povzdechl „Já.. myslím.. myslím, že
tě mám taky rád“ zamumlal
○○○○○○○○
Žádné komentáře:
Okomentovat